Divná čtvrť
Stokrát jsem ti říkal
z týhle čtvrti vypadnem
dějou se tu divný věci
skoro každým dnem
a zvlášť v těchhle šatech
nesmíš vůbec chodit ven
za výstřih ti padaj voči
skrytý za voknem
a zuby se lesknou zlatý
chlapi nosej ženský šaty
Malý děti choděj tady
v černejch kostýmech
zloději a modrý stíny
na špinavejch zdech
v noci tu zní zvláštní hudba
až se tají dech
tlustý ženský v metru jedou
dolů po schodech
a zuby se lesknou zlatý
chlapi nosej ženský šaty
V nočních barech nejde pít
tam je tma - jsou prázdný
v každým domě prázdnej byt
nebo dva - jsou prázdný
kočkám oči nesvítěj
nemůžou - jsou prázdný
a psi štěkaj že nemůžu spát
Napospas
Sám do sebe
vlez sem vlastním nosem
abych poznal proč a taky kdo jsem
uvnitř jenom
laloky a kliky
duněly tam samý divný zvuky
Srdce to mě
nejvíc překvapilo
jak nahlas a vystrašeně bilo
další problém
byly moje uši
vnitřním hlasem děsně jsem se rušil
Zaskočen vlastním tělem
další noc s nepřítelem
běháš si po zádech
součást svejch součástek
Psací stroj
Sedí za psacím strojem
a nad ní někdo stojí
a sníh k nim padá oknem
a lítá po pokoji
Sedí za psacím strojem
v průvanu jeho hlasu
a on za každou větou
stříhá jí pramen vlasů
Sníh padá na zrcadla
a na stůl s papírama
a v zrcadlech je vidět
že je tu vlastně sama
Bylo to ráno - pozdě večer
bylo to v létě - o Vánocích
bylo to v centru - na předměstí
bylo to možná - a je to jistý
Druhej den
Někdo usnul, někdo v rohu zpívá
každopádně se už odchází
u východu vrchní na mě číhá
netuší, že umím projít zdí
Projdu zdí ven schválně když se dívá
hned se zvedne, židli převrátí
vylít dveřma, prstem na mě kývá
počkat, mladej, kdo to zaplatí
No vážně už druhej den
dokážu nemožný
no vážně už druhej den
není to zrovna zlý
no vážně už druhej den
dokážu projít zdí
jenomže už druhej den
nikdo se nediví
Holič
Můj holič usnul při stříhání
a taky na to vypadám
stydím se vylízt na ulici
skoro se stydím bejt i sám
Sousedům tekla voda z vany
a tak vyhořel celej dům
na stromech nahlas rostou ptáci
a něco házej důchodcům
Nechodim po městě
to město po mně šlape
poničen holičem
tvářim se nenápadně
nechodim po městě
to město po mně šlape
šlápoty ve vlasech
a v hlavě vůbec nic
Na dveře zvoněj cizí lidi
každej z nich je tim holičem
někdo hrál v okně na tympány
a k tomu zpíval o ničem
Vdova
Kdysi jsem bydlel
v ulici křivý jako otazník
kde místní lidi
dávají si divný otázky
na rohu tmavá holka
a její čtyřnásobnej stín
Ulicí jedou
posvátný krávy, celý chromový
a všichni říkaj
konec světa bude v úterý
na rohu tmavá holka
a její čtyřnásobnej stín
Já vím, říkaj ti černá vdova
já vím, že teď jsem na řadě
já vím, kdybych se tomu poddal
byl bych pátej stín
Už bydlím jinde
v ulici rovný jako vykřičník
nikdo se neptá
nedává mi žádny otázky
na rohu nikdo není
jen něčí čtyřnásobnej stín
Diktafon
Koupila jsem diktafon
a všechno jsem mu řekla
svoje tajný myšlenky
svý divný pocity
zatáhla jsem závěsy
a rozsvítila světla
dvě noci jsem nespala
je to moc složitý
Potom jsem šla do města
a nahrávala lidi
co mě jen tak míjeli
náhodný části vět
pak jsem si to poslechla
a dneska se tím řídím
už mám z čeho vycházet
a o čem přemejšlet
Mám stejný pocity
jako můj diktafon
a je to mezi náma velký
mám stejný názory
jako můj diktafon
na filmy, na knihy
i na barvu rtěnky
Čtyři chlápci
Sledoval jsem bílý šipky na zdech
ten večer jsem zrovna neměl nic
v průjezdu čtyři chlápci v kvádrech
vybírali něco z popelnic
Všichni měli stejný tmavý saka
černý brejle a stříbrný hole
vybírali z popelnice věci
a plaše se rozhlíželi kolem
Něco hledaj a maj černý svědomí
něco hledaj, něco, co je ztracený
možná hledaj zbytky svojí kapely
možná hledaj prozívanou neděli
možná hledaj důležitý papíry
nebo třeba jenom klíče od bytu
třeba sami nevědí, co ztratili
možná, že tam hledaj vlastní pointu
Projelo auto, všichni ztuhli
měli naspěch, ruce se jim třásly
rozešli se každej jinym směrem
teprve když ráno lampy zhasly
Loutka
Uvízla jsem v telefonní budce
začlo totiž nečekaně pršet
a tak abych zbavila se nudy
volala jsem různejm cizím lidem
Vzal to chlápek co měl cizí přízvuk
potom dítě a pak číšník z baru
a pak stará ženská skoro hluchá
všem jsem řekla jenom tuhle větu
Jsem jenom loutka na provazech deště
jsem jenom loutka
No a pak mi prostě došly mince
tak jsem vyšla ven do toho deště
postupně jak přestávalo pršet
začly se mi plést nohy a ruce
plést nohy a ruce
nohy a ruce
Nákupy
Od rána stojím před obchodem
dneska už musím nutně nakoupit
jenže se stydím, mám s tím problém
před výlohou ztrácím klid
Sleduju zvenku prodavačku
jakou má asi zrovna náladu
nakonec stejně vždycky zdrhnu
jakmile jdu na řadu
Ztrácím tak děsnou spoustu času
v sámošce ale stejně na tom jsem
dostávám se tam do trapasů
nabourávám s vozejkem
Zas je to silnější než já
v nelidským tempu bouchá mi srdce
než zavřou, budu tady stát
s taškama v ruce
Vrány
Z toho flámu se mi šlo tak špatně
jako kdybych měl na nohou brusle
a potom se kolem ze všech stran
začly slítat hejna žlutejch vran
Říkal jsem si, hochu, ty už nepij
dějou se ti v hlavě divný věci
tyhle stavy bejvaj někdy krutý
kolem hejna vran a všechny žlutý
Ráno jsem vstal, dal si horkou kávu
po včerejšku necejtil jsem hlavu
říkal jsem si nesmíš všemu věřit
na botách jsem našel žlutý peří
Tlustý žlutý vrány
Pianista
Už je tma a venku prší
černá žlutou prolíná
na podlaze rovný čáry
nekončej, jen začínaj
Ten bledej kluk za sklenicí
u pultu to rozehrál
a kolem něj různý typy
každej něco vykládal
Běloch v černym, černoch v bílym
tma na lesklym nátěru
po baráku lítaj hlasy
ve výtahu nahoru
Zas si budeš večer číst
hotelový knihy
ráno až se probudíš
uvnitř ve svý botě
nevylezeš z postele
několik dní v tejdnu
Vylez ven a bouchni dveřma
tvař se zase vesele
jak tříprstej pianista
v hluchoněmý kapele
| 18.05. | Strašov |
| 19.05. | Jaroměř |
| 19.05. | Benátky nad Jizerou |
| 25.05. | Sokolov |
| 26.05. | Praha |
