CD
2015 100PROmotion

LIDOVÉ NOVINY Tomáš S. Polívka
Skupin inspirovaných ska jsou u nás desítky, ale Sto zvířat jsou parta jedinečná. Vyděluje se hlavně kontrasty posmutněle vtipných, sarkasticky milých i poeticky hrubozrnných textů Tomáše Belka. A také osobitým zvukem, zahrnujícím řadu žánrových přesahů. Platí to i pro jubilejní, desáté album Ministerstvo mýho nitra, jehož vydání pěkně vyšlo na 25. výročí vzniku kapely. "Nic není ujetý tak jako realita", zpívá Sto zvířat v písni "Průvod". Kapela vlastně tímhle sloganem vystihla podstatu svojí tvorby. Dokáže udělat cirkus, kabinet kuriozit, kaskádu slovních hříček a ohňostroj potrhlostí i z těch nejběžnějších životních situací a myšlenek. Vykreslení reálií a pocitů přitom působí mimořádně plasticky. Výjevy popsané v písních "Pět ráno" a "Knajpa" doslova vidíte před očima. Pro texty Sto zvířat je typické, že se upřímně zasmějete a zároveň vám zatrne. Tentokrát Belko humorně nadhazuje ještě vážnější věci než dříve. "Píseň proti plynatosti" začíná jako bohapustá legrácka na účet "slev a akcí", ale pak vybafne nebezpečným "I když v nás Bůh už nevěří a místo něj nám zbylo lhaní, jsme tady s nohou ve dveřích...".
Na první poslech absurdní "Průhledná kočka" je zase zamyšlením nad pomíjivostí a "Jako tolikrát" nad dobrovolným zbabělým živořením a plýtváním darovaným časem: "Ne jestli po smrti bude život, spíš jestli je život před smrtí". A tak mrazivé vyjádření pocitu samoty jako v pointě zdánlivě jásavé skladby "Být sama", podtržené pěveckým výrazem Jany Jelínkové, se neslyší často. Dočkáme se ovšem i happyendů, třeba v příběhu panáčka a panenky v "Toilette Love Story".
Kouzlo Zvířat samozřejmě nespočívá jen v textech. Jinak by kapela nemohla se ctí hrát v USA, Francii, Německu či Švýcarsku, kde na ni netrsali určitě jen krajané. Rytmika je dávno příkladně sehraná a nevytratil se ani cit pro chytlavé melodie. Kapela zde navíc posílila o hosty dechovou sekci a zpestřila zvuk houslemi či akordeonem. Přestože slyšíme převážně odsýpající variantu zvířecího ska, nic stylově čistého nečekejte. Naštěstí! Kapela si vyzkoušela třeba zkombinovat jamajské rytmy a funky ve zmíněné písni "Průvod".

MUSICSERVER Ondřej Hricko
Novince Sto zvířat nechybí vtip, skočné melodie ani skvělé texty Tomáše Belka. Jako každé jiné jejich album má alespoň pár opravdových hitů, které zní na desce dobře, ale zejména naživo je to skutečná lahůdka. Hned úvodní otvírák "Struny podzimu" je po všech stránkách typickou skladbou kapely. Houpavý rytmus, melancholický text a úderný refrén je namíchán báječně. Tomáš Belko si se slovy hrát skutečně umí. Dokazuje to nejen v milé záchodové "Toilette love story", o zamilovaném panáčkovi ze záchodových dveří, ale i v úsměvné "Překrásná muž", ve které si muži a ženy své role prohodili: "Šla překrásná muž po ulici, za ní se divný žena vlek, tvář zjizvený po neštovicích, v očích ten žena krutá vztek". Naopak skladby "Dvakrát třikrát" či "Průhledná kočka" zdobí především skvěle napsané melodie Honzy Kaliny a taneční feeling, který nutí skákat a pařit. A i když je aktuální nahrávka oproti jiným deskám Sto zvířat trochu pomalejší, stejně je Ministerstvo mýho nitra od začátku až do konce neskutečně zábavná ska párty. Těch dvacet pět let na scéně začala kapela slavit bezpochyby úspěšně.

ROCK AND ALL Roman Jireš
Na jubilejním desátém albu si všechna zúčastněná "zvířata" dala záležet. Po odpočinkovém "Tlustém chlapečkovi se včelou v kalhotách", určeného spíše dětem, se kapela hned v první písni spolu s Čajkovským naladila na "Struny podzimu" a je jasné, že tentokrát se mají na co těšit dospělí. Pro album s texty Tomáše Belka a hudbou Honzy Kaliny je typická žánrová pestrost. Výletem do jiných, byť hudebnímu zvěřinci blízkých stylů, je vedle klasické muziky také swingující "Toilette Love Story!, trochu popové " Dvakrát třikrát", reggae s hostujícím Vincentem Richardsem "Pět ráno", trochu parodie na happy songy "Píseň proti plynatosti", samba "Jako tolikrát" nebo rock v úvodu "Dvacet pět!". Jistý posun od nevázané veselosti k blížícímu se stáří je znát v textech, ale nebojte se, pořád jsou to ta milá zvířátka včele s pracovitým Kalinou a nepřehlédnutelnou i nepřeslechnutelnou zpěvačkou Janou Jelínkovou. Ostatně to, že po úvodním Čajkovském patří poslední tóny na albu Madness a jejich "It Must Be Love" hovoří samo za sebe.

ROCK & POP Vladimír Savec Šťástka
Už dlouho mi čtyřicet minut neuteklo takhle rychle! Což jest neklamným důkazem toho, že desátá řadovka slovutných Sto zvířat je výborně stravitelná. Nekoná se žádné překvapení, Sto zvířat jsou stále perfektně naladěný orchestr, na nějž si už posluchači zvykli. Autor všech textů Tomáš Belko píše o životě svých vrstevníků s vlídným nadhledem. A pokud se pustí do vymýšlení nepravděpodobných příběhů, výsledek má vtip. Hudebně mě nejvíc dostalo "Pět ráno", čímž vzdávám hold nejen Jendovi Kalinovi, autorovi hudby a aranžérovi tohoto alba, ale vlastně všem zúčastněným muzikantům. A když to tak rychle uteklo, tak si dám ještě jednu rundu. A zase pěkně od jedničky do čtrnáctky!

INSTINKT Honza Dědek
Desáté album navrací Sto zvířat zpátky ke kořenům. Čtrnáctka písní nesoucích se na vlnách funky, latiny a dalších hudebních stylů je dárkem k pětadvacátému výročí kapely s důkazem, že tragikomika a cynismus nemusejí být vždy jen na škodu. Tenhle hořkosladký koktejl vypijete na ex!

TÝDEN.CZ Antonín Kocábek
Hořkosladkost, trocha bizarností a cynických úšklebků. Tomáš Belko ve svých textech opět dokáže odpozorovat a vytáhnout ze všednodennosti důležitá témata a zamontovat je do příběhů, které občas jakoby vypadly z Tarantinových filmů. "Nic není ujetý tak jako realita", ze skladby "Průvod" je slogan, který by mohl být mottem nejen celého alba, ale kapelové tvorby vůbec. V druhém plánu pak písně odrážejí pocity padesátníků ve stylu pořekadla "Mládí v háji a do důchodu daleko". Se ctí a leckde zábavně. Hudebně kapela opět dokazuje, že ačkoli základní linie ska je jasná, ani v nejmenším jí nedělají problém drobné výlety jinam, které pochopitelně skladby zpestřují a způsobují i to, že nelze mluvit o stagnaci. Hudbu si téměř výhradně vzal na starost frontman Honza Kalina, ale blýskl se i stálý host Filip Nebřenský. Propracovanost a instrumentální jistota ve spojení s temperamentem a optimistickým přístupem zúčastněných udržují kapelu ve hře.
Ano nejsou tu tak nadčasové skladby jako "Alice se dala na pití" nebo "Dáma s čápem", ale přesto se tu jistě pár zástupců do stálého repertoáru vyloupne. V předposlední skladbě kapela sarkasticky komentuje své výročí: "Víš jakou to dalo práci, vytvořit si rezignaci, kolik mě to stálo let, nechtít změnit svět?". Právě tady je k nové desce klíč. Pokud ten úhel pohledu přijmete, není těžké dospět k závěru, že i tentokrát zvířena obstála se ctí.

HUDEBNÍ KNIHOVNA.CZ Karel Souček
V pětadvaceti letech by měl být člověk plný elánu a energie. A také chuti objevovat nové cestičky i když zkušenosti nasbíral a tuší, v čem je dobrý. Jak by tomu ale mělo být s pětadvacetiletou kapelou? Sto zvířat sobě i svým fanouškům nadělilo k 25. narozeninám nové album Ministerstvo mýho nitra. A o síle, energii a elánu se nemá smysl příliš rozepisovat, protože těch mají Zvířata na rozdávání a mnohé služebně mladší kapely by jim mohly závidět. Strhující, dechy pohánějící a dech beroucí energii, tah na bránu a temperament, tak typické pro koncerty, se podařilo přenést i na desku. Navíc jejich další porci dodává množství hostujících muzikantů, mezi nimiž vedle vokalistek vyniká tenorsaxofonistka Markéta Smejkalová a multiinstrumentalista Filip Nebřenský. Sto zvířat ví, v čem jsou dobří. Tedy svižné, roztančené skáčko s chytrými texty. V souvislosti s Ministerstvem jsou ale důležité ony nové cestičky, kterými se kapela nebojí vydat. Hlavně díky tomu její muzika nestagnuje. A na novince se v tomto ohledu vypravila nejdál, kromě ska, reggae a rocku zavítala do vod funky, jazzu či latiny. Proto je Ministerstvo mýho nitra dosud nejpestřejším, nejpropracovanějším a nejbarevnějším albem Zvířat.
Ale vezměme to od začátku. Album odstartuje pohodové skáčko "Struny podzimu", kde se objevuje pro Tomáše Belka typický hořkosladký text: "V létě mám pocit, že budu žít věčně, na podzim, že nejvejš do zejtra". V další pohodové skladbě "Překrásná muž" pokračují hrátky s češtinou, přitom nejde o samoúčelnou slovní exhibici, text o obrácených rolích mužů a žen dává smysl a má i přesah. "Toilette Love Story" je hudebně i textově nápaditým songem o lásce s prvky jazzu, pomalejší ska s vynikajícím zpěvem Jany Jelínkové představuje "Dvakrát třikrát". V "Průvodu" Zvířata dokazují, že jim sluší i funky a moderní zvuk. Melodickou lahůdku se silnou atmosférou nabízí "Průhledná kočka". Stejně výrazná atmosféra zdobí "Pět ráno", jen snový rozměr je nahrazen temnějším, syrovějším. Co také čekat v pět ráno ve velkoměstě? A pod kotel přiloží i hostující Vincent Richards, prezentující jamajské reggae, výrazně se lišící od toho českého.
Příjemně, skvěle šlapající "Píseň proti plynatosti" přechází v posmutnělou latinu "Jako tolikrát". Následuje rytmicky i melodicky zajímavé "Vězení" s hodně chytlavým refrénem, což platí i pro lehkou, vzdušnou "Knajpu" s výraznými houslemi Vladimíra Pavlíčka. Píseeň "Být sama" potěší všechny muže a to nejen textem, ale i šansonovým zpěvem Jany Jelínkové. Lidi ve středním věku potěší svižný song "Dvacet pět!" a celé album uzavírá taneční záležitost "Smí Honza ven?".
Hudba Zvířat šlape jako dobře namazaný stroj a ani žánrové úkroky jim nedělají absolutně žádné problémy. Zpěv Honzy Kaliny se výborně dopleňuje s Janiným, což ještě podtrhuje řada doprovodných vokálů. Hravé Belkovy texty nemají daleko k poezii, nejsou prvoplánové, vyžadují soustředěnější poslechy, ale trefně hlavně v pocitech zachycují vztahy, touhy, sny a obavy. Tenhle narozeninový, krásně zabalený dárek si muzikanti i fanoušci prostě zaslouží.

ROCK & POP Milan Slezák
I na novinkovém albu se znovu potvrzuje, že desky kapely Sto Zvířat nejsou těmi, které na první poslech vzbudí bezbřehé nadšení, a než by si je člověk pustil třeba počtvrté, raději je odloží pod hromádku cédéček. Takové zacházení s tímto stříbrným kotoučkem rozhodně nehrozí. Sto zvířat se svým typickým soundem, nezaměnitelnými texty Tomáše Belka a v muzikantské i pěvecké formě vyrážejí opět na výlety do hájemství různých žánrů, aby se jich chopili tak nějak po svém a jejich vlivy přetavili do výsledného pestrého stylového mixu alba. Přes zmieňovanou pestrost nepůsobí deska nijak roztříštěně a nenarazíte zde na nic, co by nepatřičně či rušivě vyčnívalo mimo ostatní materiál. A postupem času se proposloucháte i k hitovkám , které si budete chtít poslechnout znovu a znovu. Samozřejmě každý vidí hit někde jinde, ale třeba hitovka Struny podzimu, krásně mírně potemnělá Pět ráno s toastingem hostujícího Vincenta Richardse, netuctově hudebně pojaté Vězení nebo závěrečný dvojblok Dvacet pět! a Smí Honza ven? jsou dostatečně silné na to, aby si vydobyly místo v koncertním playlistu. Ministerstvo, jako je to zvířecí, rozhodně svoje opodstatnění má.

STRUNY PODZIMU
Jan Kalina / Tomáš Belko

dvě holky s houslema na konečné
zalejzaj právě do metra
v létě mám pocit, že budu žít věčně
na podzim, že nejvejš do zejtra
s bolestí srdce, kloubů a svalů
špinavým městem, kolem plakátů
klasických hudebních festivalů
jdu někam, kde není návratu
z kanálů stoupá pára
zatímco svět se mění k horšímu
já dítě pražskýho jara
mám kolem krku struny podzimu
rozháním smutek šedým vínem
do práce za tmy, z práce stejně tak
před rozsvíceným Rudolfínem
je černá kočka, sedmkrát přejetá ...

PŘEKRÁSNÁ MUŽ
Jan Kalina / Tomáš Belko

tohle je píseň z dob prastarých,
kdy muži byly krásné a ženy drsní ...
šla překrásná muž po ulici
za ní se divný žena vlek
tvář zjizvený po neštovicích
v očích ten žena krutá vztek
když muž míjela krásný kašna
a přitom zářil světlo denní
stala se čin odporná, strašná
v tom chvíli došel k přepadení
ten žena neví, co se hodí
muže ani květinem neuhodíš
ten žena neví, co se hodí
„naval rod ženský nebo život"
hrozil mu žena s kudlou otevřeným
a táhla z něj česnek a pivo
a smýkal mužem, jak umí jen ženy
od toho chvíle, říct to můžem
muž nadělal, ne nadělala si do gatí
žena je ženou, muž občas mužem
a nic jako dřív neplatí ...

TOILETTE LOVE STORY
Jan Kalina / Tomáš Belko

dívaj se na sebe
on ale netuší
jak to má udělat
jak se k ní dostane
chtěl by ji obejmout
je v tom až po uši
plastovej panáček
ze dveří na pánech
plastovej panáček
ze dveří na pánech
je za tou propastí
přes chodbu naproti
vší silou zabírá
rukama nohama
aby se odlepil
celej se zapotil
chce za svou panenkou
ze dveří na dámách
chce za svou panenkou
ze dveří na dámách
v mrazivý noci jsi moje svítání
i když svět kolem nás ohavně zavání
jsi moje světlo, chci se prát s osudem
i když svět kolem nás zvedá nám žaludek
pak se to povedlo
utrh se ze dveří
plazil se po dlažkách
vsadil na náhodu
a když ho někdo zved
na chvíli uvěřil
že ho dá k panence
z dámskýho záchodu
že ho dá k panence
z dámskýho záchodu
jenže ho bohužel
do koše hodili
už ani neplakal
život ho naučil
vtom někdo, bůh ví proč
snad z nudy za chvíli
hodil tu panenku
do jeho náručí
hodil tu panenku
do jeho náručí

DVAKRÁT, TŘIKRÁT
Jan Kalina / Tomáš Belko

oranžovým městem jedu na rozbitým rotopedu
z okapů se valí víno, půlnoc bude před hodinou
skvrny, hudba, proudy světla, ta holka se ve mně spletla
angoráci padaj z mraků, karneval jde do berňáku
oranžovým městem jedu a mám pusu plnou jedu
voní tráva, hoří keře, divnej pocit po nevěře
medúzy a lidi tančí na střepech a pomerančích
jsi jak dýka do barbíny, jako klavír plnej hlíny
ministerstvo mýho nitra
žijem jenom dvakrát třikrát
už ví, co se stane zítra
žijem jenom dvakrát třikrát
tak se jenom nenech zviklat
žijem jenom dvakrát třikrát
oranžovým městem jedu na večeři lidojedů
lední medvěd v letním kinu, místo pleti bublaninu
plnej klobouk černejch vajec, most přes řeku jinotaje
nezralej a zralej banán, moje ruce katamarán
oranžovým městem jedu, na sajdkáře vezu dědu
ptáci lítaj z přehrávače, socha z marmelády pláče
pijavice na zdech domů, vrány jedou v autodromu
co je? chceš říct, co mě žere? v kostele zní Miserere ...

PRŮVOD
Jan Kalina / Tomáš Belko

tohle je pochod mých nejbližších
pochod, co rytmus má a švih
první jdu já, krotitel starý
s ukouslou rukou od lvice Karin
pak dlouho nic a potom už
siamská trojčata a želví muž
skřet se závažím na pohlaví
opičí dívka, co věčně se dáví
pes s hlavou chlapce, vousatá dáma
muž jehelníček a potom sama
královna pouště se skleněnou kůží
pán s hlavou v zadku, musí si užít
jó, pohled na ně je čistá krása
všechny ty zrůdy jsem totiž já sám
a lidi házej láhvema
celý město nás vítá
každej ten průvod v sobě má
nic není ujetý tak jako realita
tohle je průvod ne ledajaký
první jdu já a se mnou taky
eunuch, co zpěvem zabíjí myši
a ladič pijan, co houby slyší
pak medvěd, co má holou kůži
chlap z kaučuku, co neudrží
moč, bohužel ani růži v ústech
pak divné stvoření, vlhké a tlusté
řádová sestra nože metající
dívka, co láme tužky o sítnici
pak ta, co má tři gigantická prsa
přitom je až neskutečně úzkoprsá ...

PRŮHLEDNÁ KOČKA
Jan Kalina / Tomáš Belko

je vždycky se mnou má průhledná kočka
prachu a špíny v misce se dočká
holčička ze sna na klíně ji měla
zas a zas vidím, jak zprůsvitněla tu noc
já v tričku good boy kuchyní jsem plula
a potom vidím, byla to fakt smůla
špinavým sněhem vedla křivá stopa
můj odraz v okně vesele už kopal jí hrob
mňau, teď mňouká v rohu pokoje
a není k utišení
mňau, neví, jak strašně jedno je
jestli něco je a nebo není
potom to luplo a byla jak ze skla
třásla se v koutě průhledná a lesklá
a shora zazněl akord na varhany
ne ona, to já lízala si rány to já

PĚT RÁNO
Jan Kalina / Tomáš Belko

když noční světla propíjí se k ránu
a z řeky měsíc pít už přestal
holky se trousej domů z flámů
přírodní úkaz velkoměsta
z taxíků, z metra, tramvají a smutku
lodičky v ruce, rozmazaný stíny
odrazům v řece je zle od žaludku
na nebi kroužej vrány kocoviny
je pět ráno, pět ráno
je pět ráno, nevětráno
holky jdou domů, z mejdanů a barů
a z ložnic, kde se dvakrát nezdržely
trochu se vyspat a pak tlustou čáru
za vším co chtěly, no a to je celý
zahraj mi veselou písničku
co pomůže mi zapomenout
kam jsem to došla a kdo jsem
a jaký je mý jméno

PÍSEŇ PROTI PLYNATOSTI
Jan Kalina / Tomáš Belko

i když jsou zprávy jaký jsou
a člověk rozenej idiot
tohle je píseň se slevou
která vám jistě přijde vhod
i když je všude tolik zla
a člověk žravá bestie
tohle je píseň výhodná
se kterou si to užiješ
tohle je píseň bezbřehá
laskavá za všech okolností
a krásná včetně dépéhá
též proti nadýmání a plynatosti
i když v nás Bůh už nevěří
a místo něj nám zbylo lhaní
jsme tady s nohou ve dveřích
jsme svěží, vtipní, nečekaní
mezihra zdarma jako bonus
a k tomu spousta dalších tónů
a ten, kdo zatleská nejvíce
stane se fanouškem měsíce

JAKO TOLIKRÁT
Filip Nebřenský / Tomáš Belko

ten inzerát jsi uviděla
na lampě v parku „hledám hodnou ženu"
to jsi šla zrovna do kostela
zase se schylovalo na migrénu
jako tolikrát, tolik, tolikrát
a druhej den ses zamyslela
„kdo to moh napsat a co to jen zkusit?"
a pak sis řekla „co to děláš?
chceš ve svým věku dělat psí kusy?"
jako tolikrát, tolik, tolikrát
a někdy míváš náladu všivou
a myslet tě to přinutí
ne jestli po smrti bude život
spíš jestli je život před smrtí
pak třetí den ses mrknout chtěla
jestli si někdo odtrh‘ jeho číslo
ale pak sis to rozmyslela
chlapi jsou na nic, stejně by to kikslo
jako tolikrát, tolik, tolikrát
ten inzerát jsi uviděla
na lampě v parku „hledám hodnou ženu"
ale pak sis to rozmyslela
chlapi jsou na nic, stejně by to kikslo
jako tolikrát, tolik, tolik, tolik, tolikrát

VĚZENÍ
Jan Kalina / Tomáš Belko

na střechu vězení dosedlo hejno ptáků
stíny zdí zvedaj se pomalu po patrech
jak vodní hladina jdou barák po baráku
a všechno pohltěj jako čas, žádněj spěch
na dvoře vězení je studna černý vody
a každej z trestanců tu vodu musí pít
a pak má strašnou chuť skočit a do svobody
proplavat ze všech sil, nebo se utopit
tohle ti, přísahám bohu
neřekne žádná učitelka
když můžeš potlačit svoji touhu
pak není dost velká
každej z nás v sobě má tu studnu s temnou vodou
a stíny na duši a černý svědomí
a na svět nadává a pak až roky projdou
dojde nám, že náš svět je stejnej jako my

KNAJPA
Jan Kalina / Tomáš Belko

budeš si muset umejt vlasy
jak moc je tady zahulíno
v takový knajpě takový krásy
ne, radši nepij to víno
štamgasti ztichli, vrchní kouká
jinak tu bejvá pěkně živo
v takový knajpě tak hezká holka
ne, radši nepij to pivo
miluju protiklady
proto jsme vlastně tady ...
nic nepij a nejez a nedejchej
nic nejez a nepij a nedejchej
doufám, že v tomhle panoptiku
zjistíš, že ani já nejsem zlej
kuchařka vzadu zase solí
dvě porce vlastní beznaděje
v takový knajpě a krásy tolik
hlavně nic nepij a nejez

BÝT SAMA
Jan Kalina / Tomáš Belko

když se to vezme kolem a kolem
je celkem příjemný zas být sama
aspoň je prkýnko pořád dole
můžeš si volat s kámoškama
neřešíš na co večer se dívat
v koupelně už nejsou mokrý stopy
celej den můžeš odpočívat
ráno se můžeš ginem opít
čí jsi? a čí nejsi?
nejsi ničí? co tě víc ničí?
ve skříni je teď mnohem víc místa
nemusíš tahat se o polštáře
lednice je teď většinou čistá
neva když ráno vypadáš staře
je fuk když tričko na tobě visí
a když je doma přetopeno
nevíš, co jsou to kompromisy
na zvonku máš jen svoje jméno
je to tak lepší, je to fakt vykoupení
no dobře ... já vím ... není ... není ...

DVACET PĚT!
Jan Kalina / Tomáš Belko

víš jakou to dalo práci
vytvořit si rezignaci
kolik mě to stálo let
nechtít změnit svět?
kolik je to dýmu v plicích
snů co skončej na ulici
co se musí udělat
než to můžeš vzdát?
klidně košem na odpadky
židlí, která leští zadky
skartovačem tajnejch spisů
dopisama bez podpisu
stromem, kterej vítr zlomil
pacientem v bezvědomí
čímkoli bych byla radši
než být o dvacet pět let mladší
kolik musíš projít chodeb
než jenom tak mimochodem
sama v sobě zabloudíš
jak pokusná myš?
jaký s tebou bydlej cvoci
než získáš ten známej pocit
prázdnoty, kdy netušíš
proč a s kým to spíš?
a někdy mívám chuť nahlas křičet:
„nevěřte nikomu pod čtyřicet!"

SMÍ HONZA VEN?
Jan Kalina / Tomáš Belko

dobrý den, smí Honza ven? zmije leze rukávem
ve tři ráno u dveří vrátím ho i s večeří
na chodbě se nesmí spát, propít starý sny a plat
holky vědí, co jsi zač: žádnej debil, žádnej pláč
hraj to nahlas, mlč a hraj „no woman, no cry"
hraj to nahlas, mlč a hraj „no woman, no cry ..."
a máme tu flotilu sexuálních loudilů
holky totiž udělaj hodně věcí než se vdaj
kámo puč mi na tágo, nebo aspoň cigáro
co se tváříš, žádnej stres, mladá kočka, starej pes
Kristi dělá v Kauflandu, jenže myslí na Standu
Denisa se nelísá, Monika prej podniká
hrej to nahlas, mlč a hrej „oh, it‘s such a perfect day"
hrej to nahlas, mlč a hrej „oh, it‘s such a perfect day ..."
co všechno jsme zažili za domácí násilí
za útěky do noci, za zoufalství rostoucí
víno, kafe, cigára, o jiný se nestarám
hlavně radši zadrž dech, když přebíháš po autech
stal se ze mě, no a ne, orangutan vycpanej
moh by sem tvůj fotr bejt, jen nejsem tak pitomej
a mám, víš co, pokoru v nebytovým prostoru
dobrý den smí Honza ven? zmije leze rukávem
střízlivost je divnej stav, vrátím ho včas bez obav
„it must be love, love, love
it must be love, love, love
it must be love, love, love
it must be love, love, love
it must be love, love, love
it must be love, love, love
it must be love, love, love
it must be love, love, love
it must be love, love, love