STO ZVÍŘAT:

Jana Jelínková – zpěv
Petr Ostrouchov – zpěv, kytara, klávesy, baskytara, perkuse, cistra, niněra, grumle
Jan Kalina – zpěv, bicí
Tomáš Belko – tenor saxofon
Tomáš Krček – bicí, perkuse, zpěv
Wilco Versteeg – baskytara
Vlastimil Bičík – klávesy
Jiří Hanzlík – alt, baryton a bas saxofon, klarinet
Martin Líska – trombon
Michal Lamač – trubka

HOSTÉ:

Ota Klempíř – zpěv (13)
Alena Průchová, Olga Škrancová – zpěv (1, 2, 5, 9, 11, 15)
Petr Koláček – flétna (4, 6, 8, 10), šalmaj a zobcová flétna (13)
Helena Koláčková – housle (13)
Milan Cimfe – programování (12, 15), perkuse (7), zpěv (8)
Petr Kovanda – programování (13)
Smyčcový orchestr (4, 5, 8, 14, 15)

producent Petr Ostrouchov
mix Milan Cimfe
nahrávka Petr Kovanda
zvuk a mix: SONO Recording Studios, Nouzov, CZ, duben – červenec 2004
mastering: Andy Baldwin @ Metropolis Studios, London, GBR, červenec – srpen 2004
výkonní producenti: Petr Ostrouchov a Jan Kalina
obal: Mikuláš Macháček a Aleš Najbrt

LIDOVÉ NOVINY Petr Vizina 9.12.2004
Přiznám se, že nejsem velkým příznivcem v současnosti tak oblíbeného stylu ska. O to příjemnější bylo překvapení z alba Nikdy nic nebylo desetičlenné kapely Sto zvířat. V minulém desetiletí pilně koncertovali doma i za mořem, poslední roky se však zdálo, že už ničím nemohou překvapit a každá další deska už bude jen variací těch předchozích. Respekt k "otcům zakladatelům" českého ska, to ano, ale jak dál? "Zvířata" se však utrhla z řetězu stylové pravověrnosti, a výsledkem je výtečná popová deska, kterou si původně učitelský spolek nahrál za své peníze a vydal na vlastní značce Animal Records.Kytarista a producent Petr Ostrouchov tu využívá svých zkušeností filmového skladatele a spolu s bubeníkem Janem Kalinou jemně dávkují dechy i smyčce v hravých a nápaditě aranžovaných skladbách. Textař Tomáš Belko a zpěvačka Jana Jelínková se tu, přinejmenším ve skladbách Dáma s čápem a Jak zmírnit děs, postarali o jedny z nejlepších domácích skladeb roku. Není tedy divu, že posluchači pražského Rádia 1 druhou z nich ihned po odvysílání postrčili rovnou do čela hitparády.

MUSICZONE Přemek Vaněk 8.11.2004
Nové album "Nikdy nic nebylo" je o poznaní různorodější než minulé "Ty vole na základní škole". Najdete tu jak pomalejší balady tak energičtější písně. Album je vynikající syntézou instrumentálně precizně provedených chytlavých melodií a opravdu výtečných textů. Ne, není to přehnané. Tomáš Belko tenorsaxofonista a textař zvířecího ansámblu odvedl téměř bezchybnou práci a osobně bych doporučil většině autorů z české obce textařské, aby si našla čas a alespoň jednou si toto cd poslechla.
Každý song je krásný příběh a opravdu všechny stojí za poslech. Zdá se, že kapela dospívá a v některé písních jsou texty podány tak věrohodně, že nevíte zda jde o nadsázku nebo ne! Když jsem si například poprvé poslechl "Dámu s čápem", tak jsem podvědomě přemýšlel, zda by opravdu Jana Jelínková chtěla žít s čápem. Nemusíte být ani estét, ani milovník poezie, aby ve zvířecích zpívaných příbězích objevili skrytou poetiku. Dále je jistě zapotřebí zmínit píseň nazvanou "Pohádka", ve které se naše kapela odvážila dosti nevídané věci a totiž spojení ska a rapu. Abych byl upřímný při prvním poslechu to na mě působila zvláštně až rušivě (přeci jenom ta píseň je taková klidná a melodická a nejednou se bez varovaní úplně změní), stačil však ještě jeden poslech a přišel jsem to mu na chuť.
Moc bych nedal za to, že takové "Pochyby" jsou věnované manželkám, milenkám, či přítelkyním, případně láskám mužského pohlaví. Také povedený kousek. Avšak textově je podle mého názoru nejsilnější "Jak zmírnit děs", pojednávající o lásce ženy a muže, který si zrovna prochází krizí středního věku. Dovolím si malou citaci: "Dýchej zhluboka, nehty si nekousej. Dej si víno, to bude v pořádku. Postel je široká, pustím tě na kousek. Hlavně vůbec nemysli na matku." Opravdu vtipná píseň, na které se dá nejlépe demonstrovat aktuálnost textů. Holt vědí o čem zpívají, to si dnes zase tolik skupin říci nemůže (a nemyslím kvůli tomu, že se jejich vokální projev nedá nazvat zpěvem :-)).
Nejdete zde samozřejmě také temperamentnější věci, které z většiny dostaly Zvířata tam, kde jsou dnes. "Chicago 1933" nebo titulní "Nikdy nic nebylo" - typičtí to zástupci zmiňované sorty písní. Netřeba dodávat, že jde též o songy velice zdařilé.
Celkem zde najdete 15 písní, z nichž můžeme počítat jen 14, protože patnáctá bonusovka "Part Of Making Love" je "jen" "Majonéza, hrábě" s anglickým textem. Celková stopáž se vyšplhala na slušných 57 minut.
Kapela ušla dosti dlouhou cestu od posledního alba. Výrazně zlepšili aranžmá písní (k čemuž přispěla i spousta hostů) a instrumentálně si opět o něco polepšili (na albu najdete sólo naprosté většiny užitých nástrojů).
Texty jsem už snad vychválil dost, takže abych to své plkání nějak zakončil, tak máte před sebou podle mého názoru nejlepší české cd roku 2004. Jestli bude další cd ještě lepší než Nikdy nic nebylo, tak budu muset posunout horní hranici hodnocení abych mu zachoval alespoň nějakou objektivitu.

HOUSER 11/2004
Po veleúspěšné desce "Ty vole, na základní škole…" (2002) přichází Sto zvířat s novým albem "Nikdy nic nebylo". A za dva roky se změnilo hodně. Zatímco minulá deska byla složena zejména z prověřených hitovek, čerstvě hýčkané mimino "Nikdy nic nebylo" se narodilo s písničkami ještě nehranými. Veselý ska-zvěřinec zřejmě na své cestě od alba k albu hodně zažil a usadil se u nově tryskajícího pramene. CD totiž odkrývá nové, rozhodně nečekané polohy.
Album má tři vrstvy - ska, dumky a disko. Překypuje množstvím nálad. Ač se některé písně drží oblíbeného "zvířecího" stylu - mixu ska a reggae (např. titulní skladba), na albu je překvapivě více intimně laděných písní. Větší prostor má klavír - jazzový v intimních polohách, soulový v tanečních skladbách. Zvláštním fenoménem kapely jsou texty a některé jsou opravdu tak povedené, až naskakuje husí kůže. Za všechny zmíním intimní skladbu Dáma s čápem. Text o naději v beznaději podtrhuje dumavá aranž se symfonickým orchestrem a strohý zpěv Jany Jelínkové. Protipólem k takovýmto skladbám jsou ty nečekané - např. skvostně zahraná oldschoolová píseň "Majonéza, hrábě", která má ještě hrubější anglický remix. Basový groove, smyčcové smyčky a dechová sekce ala 80. léta. Neholduje-li posluchač muzice Earth Wind & Fire, bude si na retro pecku zvykat dlouho, ale otrlé ucho soulového posluchače tento počin potěší. Navíc disku o vyznání devianta snad odpustí i zarytý pankáč. Deska je plná dobrých počinů, které ovšem pro skalního fanouška mohou působit kontroverzně - jak již zmíněné retro, tak např. šestiminutová skladba "Velká láska", která svou rozmáchlostí trošku nudí. Zvěřinec se zkrátka rozrostl nejen fakticky na podiu, ale i obrazně - jestliže minulé CD bylo plné šelem a koní, pak novým CD se k nim připojují Tom s Jerrym a Kačeři z Kačerova. Jen tak dál!

REPORT Jan Ernest 10/2004
Sto zvířat lze brát jako stádo humorných čapek, černožlutých sak a jednoduchých ska popěvků. Současnost je mnohem bohatší.
Ve zhojněné sestavě se Sto zvířat představilo už na předchozí desce Ty vole, na základní škole, ovšem teprve teď vykročilo stádo zcela koordinovaně k novým žírným pastvinám. Čerstvá nahrávka hlavně překvapuje množstvím nálad, přičemž v nečekaně výrazném poměru jsou zastoupeny písně poněkud intimnějšího charakteru. Titulní skladba, známá čtenářům Reportu z CD v minulém čísle, je vlastně tradičně skočná hitovka v rytmu ska a nelze ji brát jako bezvýhradně reprezentativní ukázku. Poslechněte si proto alespoň úžasnou Dámu s čápem a dostane se vám fascinujícího pohledu na odvrácenou stranu zvířecího světa. Mrazivá slova o marné, ale o to vytrvalejší naději v neméně mrazivém podání zpěvačky Jany Jelínkové v refrénu působivě přiživuje filmově rozmáchlý symfonický orchestr a než skladbu zakončí jímavé sólo na trubku, slabší povahy už dávno otírají oči kapesníkem, aniž by měly čas přemýšlet o dokonalé souhře formy a obsahu. Mimochodem, textař Tomáš Belko podal na téhle desce životní výkon a snad nikdy názorněji nepředvedl, že zvládne mnohem víc než jen vymyslet absurdní pointu. Nebudu obsáhle jmenovat další vyvedené momenty a raději vzpomenu ty, kde se otevírá prostor k diskusi. Bude to stručnější. Šestiminutový opus Velká láska možná po pár posleších přestane díky své délce působit tak zábavně, ale příběh, který je jejím tématem, si stejně zaslouží odvyprávět v celé epické šíři. Chvíli je třeba si zvykat na diskotékové retro Majonéza, hrábě. Bizarní vyznání devianta si ovšem o podobné hudební prostředí přímo říká. Navíc je tu působivá exhibice dechové sekce, která svádí k úvahám, proč Zvířata v bookletu kromě Oty Klempíře či členů Gothart coby hosty neuvedla i Tower of Power, když už jim zaplatila cestu přes oceán. Jako relativně postradatelný se tak nakonec jeví jen závěrečný remix Part of Making Love (čili poangličtělá, ještě dusavější Majonéza), který se ze ZOO zaběhl až příliš daleko. Slušelo by mu to spíš jako bonusu na samostatně vydaném singlu.
Bylo by hloupé tvrdit, že Nikdy nic nebylo je nejlepší nahrávkou souboru, protože i ty starší nepostrádají kouzlo. Rozhodně je nejvyzrálejší a nejdotaženější. To, co po Zvířatech zůstává, se skutečně hodí i k jiným účelům, než je pěstování žampiónů.

DOMÁCÍ KINO

když je film na konci
pustím ho zpátky
zacouváš do dveří
pak budík uspí nás
déšť padá do mraků
a v hlavě jsou zmatky
den začne večeří
pozpátku běží čas
pozpátku běží čas
film jede pozpátku
míč běží do schodů
já s kytkou za tebou
jdu plnej rozpaků
z rozvalin vstává dům
příchody z odchodů
v tom filmu rychle jsou
listí je z tabáku
všechno jako film se vrací
z louží vstávaj sněhuláci
ptáci k nám couvaj z daleka
a čínský jídlo zaštěká
na stromy zas listí padá
a ty mi říkáš mám tě ráda
a ty zas říkáš mám tě ráda
ze střepů okna jsou
mou zradu necítíš
cáry z mejch dopisů
skládaj se do stránek
z chodníku zmrzlina
do ruky skočí ti
vrátíš ji v cukrárně
a drobný dostaneš
a drobný dostaneš
pozpátku spolu jdem
po nočním nábřeží
nejdřív je důsledek
a potom příčina
znova se milujem
čas náhle neběží
a pak tě potkávám
náš film začíná

NIKDY NIC NEBYLO

nikdy jsi nebyla
a naše seznámení
proběhlo má milá
před kinem, který není
nepil jsem tequilu
a ne, že bych se šklebil
netlačil na pilu
v tom baru, kterej nebyl
nikdy jsem neříkal
kolik mě čeká slávy
nehrála muzika
ze který jsem se dávil
nechtěl jsem na závěr
ti vyblejt celej život
a ztratit charakter
a všechno oběživo
nebylo nic
já jen kdybys měla chvíli
můžem si někam sednout
nebylo nic
pár let jsme spolu nemluvili
a předtím taky ani jednou
nikdy nic nebylo
noc jako horská dráha
vsadím se o kilo
že prostě nejsi, drahá
je to jen chiméra
a žádný, že jsem brečel
a měl jsem hysterák
ty už mi neutečeš
scénář se nekoná
my dva ho nenapsali
a někdo místo nás
prázdnej papír spálil
nic není, ani já
ani tvý zlatý oči
jen jsme šli na biják
co nikdo nenatočil
nikdy jsi nebyla
a naše seznámení
proběhlo má milá
před kinem, který není
nic není, ani já
ani tvý zlatý oči
jen jsme šli na biják
co nikdo nenatočil

JAK ZMÍRNIT DĚS

jak zmírnit děs
v duši nejistého chlapíka
jak ztlumit hrůzu, s níž se potýká
jak zmírnit jeho děs, když se zbaběle
krčí v nohách postele?
jak zmírnit děs
v duši nejistého chlapíka
jak mu říct: všechno, co chceš podnikat
v koupelně potupně, sám, nahý, nesmělý
dělej se mnou v posteli
vždyť si říká
že vypadám jak opice
můj plat je nízký, aspoň prozatím
co když jsem léty vypad´ z kondice
co když si myslí, že jí zaplatím
dýchej zhluboka
nehty si nekousej
dej si víno
to bude v pořádku
postel je široká
pustím tě na kousek
hlavně vůbec
nemysli na matku
jak zmírnit děs
v duši nejistého chlapíka
jak ztlumit zmatek, který jím proniká
řekni mu třeba, aby se uvolnil
voníš, i když nevoní
jak zmírnit děs
v duši nejistého chlapíka
který se dlouho s nikým nestýkal
a teď se třese, tváří se nešťastně
řekni: jsi prostě úžasnej

DÁMA S ČÁPEM

až budu končit, až budu mít za pár
postavím si past a do ní chytím čápa
už se vidím, jak ho krmím cukrem a skořicí
jak pomalu nabírám diamanty na lžíci
a dávám mu je s chlebem a ze stropu tma kape
chci bejt stará dáma, která žije s čápem
při naší svatbě budu stát
vedle mě čáp a lidi kolem
a celá obloha se bude opírat
o moje francouzský hole
až bude po všem, doufám, že to chápeš
chci bejt stará dáma, která žije s čápem
už se vidím, jak se oba oblíknem do peří
a jak můj čáp v rodinným stříbru večeří
a potom pijem likér a všude voní parfém
chci bejt stará dáma, která žije s čápem

MAJONÉZA, HRÁBĚ

jsem v lásce trochu staromódní
už je čas abych něco podnik
mám tvoje fotky doma po všech zdech
špendlíky pod nehet a rychlej dech
jsi moje holka
mám celou dobu dobrej pocit
zatímco čekám na záchodcích
a zase mám zrcátko na tyči
snad se ti romantika nepříčí
to k lásce patří
víš tyhle věci jsou pro mě svatý
proto mám vzduchovku a hodně vaty
kastrůlky, drát a těsto listový
už jenom čekám, až tě oslovím
jsem trochu stydlín
to prostě patří k milování
hudba a bledý svíce
který svítěj slabě
to prostě patří k milování
gumová rukavice
majonéza, hrábě

ROMEO A JULIETTA

baličům doutníků předčítám už léta
v balírně doutníků Romeo a Julietta
jen jednou za měsíc čtu Romea a Julii
čtu klidně, pomalu ze sklenice upíjím
čtu příběh o lásce, co končí v okamžiku
kterou pak baliči balí do doutníků
baličům doutníků předčítám už léta
v balírně doutníků Romeo a Julietta
ve vzduchu zavoní ten cit, prudký a čistý
jako cit pro doutník vybrat správné listy
pro vůni, pro tu chuť, pro to ať dobře hoří
jak doutník hořící i láska mizí v kouři
baličům doutníků předčítám už léta
v balírně doutníků Romeo a Julietta
čtu příběh o lásce a oni oči klopí
a večer po práci spolu jdem se opít
pro krásu, která vždy jak ten dým pomíjí
jen jednou za měsíc čtu Romea a Julii
baličům doutníků předčítám už léta
v balírně doutníků Romeo a Julietta

PŘÍBUZNÝ

neděle ráno
snídaně za chvíli
tetička a strýček
a v parku běhá hejno dětí
slepice kdákaj
cirkulárka zakvílí
v televizi hrajou českej film
a proto smutno nebude ti
a maso už se vaří
takhle to máš rád
příbuzný
a důvod proč jsme si blízký
je prostý: jsme jedný krve
příbuzný
jinak bych musel to vzdát
příbuzný
vracet se do rodný vísky
je po stý jak napoprvé
příbuzný
vy jste můj důvod se smát
něco tě trápí
někdo tě pomluví
tetička a strýček
jen u nich najdeš pochopení
oni tě chápou
a tak s tebou promluví
na dlani ti svoje srdce daj
a potom řeknou: to nic není
a máš chuť znovu začít
na všechny se smát

VELKÁ LÁSKA

stíny a skleničky tančily po zdech
a pak se platilo, bylo dost pozdě
holce, co zbyla, jsem řek, jak to chodí
jestli chceš kousek tě doprovodím
proč ne
šli jsme a mlčeli, já jí moc neznal
na nebi svítila jediná hvězda
a potom řekla no tak už jsme tady
já řek čau a pak se otočil zády
a šel
jenomže ona mi říká
bejt tebou nechodím nikam
je poslední duben a věř mi
to holka jako já sama bejt nesmí
bylo to divný, tak tichá a přitom
zvala mě k sobě, já řek je mi líto
nejsi můj typ, vážně musíš to chápat
zkus nějak jinak si pořídit chlapa
tak čau
prej: ty se vrátíš a divně se smála
po chvíli hrozná věc se mnou se stala
dost těžko na to se hledají slova
cejtil jsem že musím někam se schovat
a hned
bylo to trapný a jediná cesta
když tolik se ti chce uprostřed města
zkoušej se průjezdy v poslední chvíli
jenomže všechny už zamčený byly
no fakt
na čele pot, člověk strašně se stydí
dělat to někde, kde procházej lidi
jediný vrata šly otevřít, k tomu
byly to právě ty k jejímu domu
ach jo
protože ona mi říká
bejt tebou nechodím nikam
je poslední duben a věř mi
to holka jako já sama bejt nesmí
na dvorku krčím se za haldou suti
v poslední chvíli a to bylo krutý
slyším hlasy a klíče jak chrastí
někdo zamk´ a já byl uvnitř jak v pasti
co teď
zamčený vrata a úniku není
marně se rozhlížím, jen holý stěny
a tak se stalo, co nikdy bych neřek
musel jsem zaklepat na její dveře
no fuj
žijeme spolu a jak to tak vidím
je trochu jiná než ostatní lidi
dokáže ovládnout celý mý tělo
hlavně že ve mně zas něco se dělo
proč ne
láska ta dokáže vážně psí kusy
a když je velká to člověk pak musí
a to je osud mě tichýho kluka
přiznám se - nemám to moc ve svejch rukách
to ne
protože ona mi říká
bejt tebou nechodím nikam
je poslední duben a věř mi
to holka jako já sama bejt nesmí

HOŘÍ!

všichni chlapi v tomhle městě
byli právě v posteli
všechny ženský v tomhle městě
zrovna tiše brečely
někdo vstal a pak měl
záchvat zimnice
někdo se říz o ledový
ostří měsíce
všechny děti v tomhle městě
toulaly se nazdařbůh
všichni lidi v tomhle městě
vydejchali všechen vzduch
někdo chtěl někam jít
a nevěděl kam
někdo poznal tolik lidí
že byl radši sám
hoří, jen mý srdce hoří
hoří, jen mý vlasy hoří
hoří, jen má kůže hoří
hoří, jen mý tělo hoří
modrej soumrak v tomhle městě
kytky v parku spolykal
všechny cesty v tomhle městě
vedly rovnou do nikam
co tu pak smysl má
někdo se jen ptal
někdo přitom tiše zívnul
a někdo se smál
hoří, jen mý srdce hoří
hoří, jen mý vlasy hoří
hoří, jen má kůže hoří
hoří, jen mý ruce hoří
hoří, jen mý řasy hoří
hoří, jen mý nohy hoří
hoří, jen mý tělo hoří

CHICAGO 1933

víš, jak to má těžký
řadovej mafián
víkendy a noci
a přesčasy pro svůj klan
víš a ty platy, moh´ bys mít vaty víc
když něco zvoráš, tak nemáš zhola nic
náboje si platíš
a lízing na svůj vůz
kníry, břitvy, nájem
i bouchačky, to je hnus
víš a ty platy, moh´ bys mít vaty víc
a když jsi blbec, tak nemáš vůbec nic
víš, jak špatně pouští
z kvádra čerstvá krev
čím dál v horších cenách
a každej je tvůj šéf
víš a ty platy, moh´ bys mít vaty víc
když něco zvoráš, tak nemáš zhola nic
víš hochu, v podsvětí
pistole, mačety, injekce, provazy, roubíky zaplať si sám
víš hochu, v podsvětí
furt plať si sám
já měl radši zůstat
dýler šampónů
přídavky na děti
víš, a ty platy, moh´ bys mít vaty víc
a když jsi blbec, tak nemáš vůbec nic

JSEM TADY CIZÍ

jsem tady cizí
já ještě špatně mluvit vím
proč všichni mizí
jak jen se někde objevím
jsem tady cizí
a sešitý z různých zdechlých těl
mám srdce ryzí
proč zrůdu Frankenstein by chtěl?
proč jsem tak jiný
učím se pojmy od lidí
jsou plni špíny
jenže svou špínu nevidí
možná jsem krásný
a všichni druzí ohyzdní
možná já básník
a nebo budu za víc dní
Kdo jsem a co tu hledám
proč zrůdný jsem až běda
k čemu je tohle celé
jsem omyl stvořitele

NOVINKY

můj brácha je starší
víc než bys mu řek´
můžu po něm nosit
snad všechno kromě slipů a ponožek
jen boty má větší
tak o tři čísla
dá se to řešit
musím si je vystlat
novinama s fůrou dobrejch zpráv
ségra to je koule
ségra je jak sud
můžu po ní pouze
podědit pár natáček do vlasů
jen boty má menší
tak o tři čísla
po mně je nosí
musí si je vystlat
novinama s fůrou dobrejch zpráv
a skvělejch nápadů, no prostě super
můj brácha ví to, ví
ten ví, co dobrý je a tak
sako má vínový
a já nosím ho až pak
máma koupí kabát
jó, to jsem moc rád
starší brácha teď ho bude tahat
za pár let musí mi ho dát
má to prej tak bejt
a tak mu to přeju
můžou mě zakrejt
o to víc mě hřejou
noviny, co posouvaj svět dál

POHÁDKA

ten princ už od dětství měl štěstí a ne malý
tři němý sudičky mu u kolíbky stály
nebejt ten mráz a pak že bloudil v černym lese
čtyřicet kašpárků ať jeho rakev nese
ten princ žil v pohodlí a byl zavalen city
šlehačkou, podlostí a spoustou senility
nebejt tý vichřice, co zřídka zažije se
čtyřicet kašpárků ať jeho rakev nese
sám pan král Pitomec ho krmil dobrou radou
jak prachy vydělat a taky jak se kradou
kdyby se neuřval tím věčným: Bože, kde jsem?
čtyřicet kašpárků ať jeho rakev nese
je to jako sedět na žhavejch kamenech
je to jako kačera nakopat do biskupa
a pak biskupa nakopat do kačera
srnky dneska neběháme, neběháme jeleny
vykukujem zajíce a střílíme na prince
a potom ho položíme na máry, na máry
a všechno, co řeknem, bude: kecy prdy beďary!
ten princ žil pro jedno: vzít meč a zabít draka
jenomže začal pít a léta se jen flákal
a potom čert ho vzal, tak děti radujte se
čtyřicet kašpárků ať jeho rakev nese

POCHYBY

co je to s tebou takhle po ránu
copak máš pochyby o mý lásce
nebo ses dozvěděla o tom mejdanu
jak jsem jen v trenýrkách a prasečí masce
po domě tančil s hadicí od hydrantu
a vypil čtyři láhve vína
a všechny dveře jsem vysadil z pantů
a pak jsem sjížděl schody na peřinách?
co je to s tebou takhle po ránu
copak máš pochyby o mým citu
nebo ses dozvěděla o tom mejdanu
s těma Slovenkama ve svatým Vítu
jak jsem tam zpíval a hlídač nás prudil
a jak ten farář mával pěstí
a pak jsem šňupal a pak jsem se vzbudil
jen v kančí kůži v centru Budapešti
snad něco neklape v našem vztahu
možná máš vůči mně nějaký výtky
začínáš střílet už od výtahu
a kulky zarejvaj se do omítky
co je to s tebou takhle k snídani
tvý ranní nálady zas mě zklamou
nebo ses dozvěděla o tom líbání
s tou tlustou blondýnou před tvojí mámou
byl to jen pozdrav, rozumíš u večeře
přece se nebudeme hlídat
je to jen ségra, co jsem ti o ní neřek
a proto tady se mnou snídá

PART OF MAKING LOVE

I think I am an old fashioned lover
There are new techniques I should discover
I´ve got your pictures all around my place
I´m breathing fast when pricking nails under nails
You are my baby
I always get a great feeling you see
When I am waiting on the "double u.c."
Ive got a little mirror on a pole
I hope you get the romance of it all
It´s part of love, girl
I´ve got all we need for a nice life honey
Air gun and cotton wool and white plush bunny
These precious props are on my bedroom shelf
What´s left to do is introduce myself
I´m quite a shy guy
Its all a part of making love, babe
Soft music, candle light, two glasses on the table
Its all a part of making love, babe
Rubber gloves, mayonnaise and rake or Im unable